Jdi na obsah Jdi na menu

Kynologický syndrom

 KYNOLOGICKÝ SYNDROM


Příčina a vznik nemoci

Počátky a vznik této nemoci nelze zatím dosud přesně stanovit. Jisté je pouze to, že nemoc přichází plíživě a velice nenápadně. Začíná náklonností ke psům a pořízením jednoho psího jedince. Poté, co je první jedinec zakoupen, je již rozvoj nemoci zřejmý a velice těžko léčitelný. Nemoc se dále rozvíjí v 98% p

řípadů a ve většině případů se rozvine do chronické formy. V 50% případů nemocný nezůstává pouze u jednoho psa a je zpravidla postižen na celý zbytek života. Nutno dodat, že nemoc je velice infekční a přenáší se velmi rychle na zbytek rodiny, manžele, manželky, děti, později i rodiče a prarodiče. Známe případy, kdy jsou takto postižena celá pokolení.

Příznaky, průběh a prognóza nemoci

Prvním příznakem je už to, že jste vstoupili na naše stránky. Kdo jiný by na tyto stránky klikal, než kynolog nebo člověk, který si právě vybírá štěně. Jedním z příznaků je i to, že člověk postupně přestává komunikovat s normálními lidmi a vyhledává ty, kteří trpí stejnou nemocí. Tématem číslo jedna je pes a všechno s ním související. Ostatní témata jako děti, rodina, zaměstnání, společenské vědy apod. jsou velice nezajímavá a nepodstatná. Další indikací je postupná změna image a šatníku. Člověk takto nakažený postupně přestává vybírat oblečení dle módních trendů a zaměřuje se na užitnost a praktičnost. Je to podobné u obou pohlaví. V šatníku se objevují zejména tzv. šušťáky made in Vietnam. Dobrým módním doplňkem jsou nepromokavé bundy, neboť nemocný se často pohybuje se svým psem venku a to za každého počasí. Dokonce i ve chvílích živelných pohrom, kdy normální lidé zůstávají doma (povodeň, zemětřesení, orkán apod.). Ve většině případů barvy oblečení ladí se psy, jelikož z praktického hlediska jen na oblečení stejných barev nevyniknou psí chlupy. To je vůbec samostatná kapitola. Psí chlupy naleznete na tomto člověku prakticky kdekoliv, nejen na oblečení, ale i v domácnosti, v potravinách, v autě apod. U těch nejzávažnějších forem nemoci také v posteli. Nutno podotknout, že se postupně mění styl i zařízení domácnosti a to v poměru tím rychleji, čím větší je počet chovaných psů. V domácnosti postupně mizí koberce, neboť jsou značně opotřebované a ušpiněné od psích tlapek. Sedací souprava mění svůj vzhled, někdy i tvar (převážně když je v domácnosti nudící se štěně). Postupně se podle stavu bytu dá určit výška i věk chovaných psů, zejména to lze odhadovat z výšky okusu nohou od stolu. Stejně jako koberce, mizí z domácnosti květiny, protože patří k nejoblíbenějším psím hračkám.

Možná to teď vypadá, že se domácnosti lidí s kynologickým syndromem začínají podobat vybydleným místnostem, avšak opak je pravdou. Postupně s mírou přibývajících psů se prakticky ve všech místnostech objevují psí pelíšky, výstavní klece, misky, někde i trimovací stůl, rukávy, aporty a další výcvikové pomůcky. V podstatě se i podle zařízení bytu dá poznat, kdo jaké plemeno chová a jaké činnosti se věnuje se psy. Prakticky na každém kroku se dá zakopnout o pískací či jinou hračku. Pokud se v domácnosti vyskytují děti, málokde se dá na první pohled poznat, která hračka je psí a která dětská. Zde platí právo rychlejšího. Nutno podotknout, že ač na první pohled vypadá domácnost zcela nehygienicky, většina členů rodiny včetně dětí bývá abnormálně zdráva a kromě kynologického syndromu netrpí žádnou vážnou nemocí.

Většina těchto lidí jsou lidé nemajetní, protože vše, co mají a vydělají, investují dále do svých psích aktivit. Normální lidé si za vánoční prémie kupují třeba dovolenou, zde to neplatí. V těchto rodinách se řeší nákup nového krycího psa, nové chovné feny, cesta za krycím psem do zahraničí, případně nákup nových kynologických pomůcek. Pravdou je, že většina těchto lidí (pokud je mezi svými), je spokojena s tím, co má a ke štěstí více nepotřebuje. Málokdy tito lidé navštěvují psychiatra, protože veškeré vážné problémy co mají, se točí jen a jen pouze kolem výcviku, vystavování, doby hárání apod. A na toto vám žádný psychiatr nepomůže.

To je jen zlomek toho, jak můžete dopadnout, pokud se nakazíte naším kynologickým virem, avšak ujišťuji vás, že i přes nevyléčitelnost se s touto nemocí dá docela dobře žít. Tedy alespoň si to zatím myslíme. Pravda, přišli jsme postupem času o pár známých (tedy většinu nekynologických), rodina nás má za blázny a normální lidé se nám obloukem vyhýbají, ale zatím nemáme čas přemýšlet nad příčinou. Musíme totiž zase balit a vyrazit na cvičák.